Osoba blízká – návštěvy a telefonní kontakt ve věznici

V roce 2019 se na spolek Šalamoun obrátila paní Č., která pobývala ve výkonu trestu odnětí svobody. Měla pravidelné návštěvy své matky, která následně s ohledem na zhoršení svého zdravotního stavu již nebyla schopna návštěvy vykonávat. Syn bydlí ve velmi daleké cizině. Chtěla realizovat návštěvy se svou kamarádkou a to s argumentací:

Víte já jsem vyčerpala všechny možnosti a je mi jedno, že mi zde vyhrožují přeložením do věznice ve Světlé. Chci prostě alespoň jednou za čas vidět spřízněnou duši, která mi připomene normální svět tam venku.

Vězeňská služba návštěvy „kamarádky“ odmítala povolit s argumentací, že se nejedná o osobu blízkou. Spolek Šalamoun případ paní Č. publikoval jako případ „Ženy s železnou maskou“. V následném postupu se podařilo, i díky spolku Šalamoun, výklad „osoby blízké“ ze strany Vězeňské služby ČR prolomit a návštěvy kamarádky byly povoleny.
Odpověď spolku Šalamoun a následná řešení naleznete ZDE a je významná pro futuro.

muž s maskou



V tomto týdnu se na nás obrátila paní K., která v roce 2022 řeší v podstatě podobný problém s partnerem, který se nachází ve výkonu trestu. (Nikoliv ve vazbě).

V měsíci lednu nám vedení věznice schválilo telefonní kontakt mezi mnou a mým partnerem, avšak po měsíci ho z nevysvětlitelných důvodů zakázalo a zakázali mi i návštěvy s argumentací, že nejsem osoba blízká…

Totožně jako v roce 2019 plédujeme zejména za použití nálezu Ústavního soudu II. ÚS 955/18:

“Když mezi dotčenými osobami není dán vztah rodinný, se jedná o osoby blízké jen tehdy, existuje-li mezi nimi vztah citový, a to tak silný, že by újmu jedné osoby pociťovala druhá osoba jako újmu vlastní. V tomto směru je proto třeba trvat na tom, že v každém individuálním případě je namístě bedlivě zkoumat, zda se o takový vztah skutečně jedná či nikoliv (viz např. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. Komentář. 1. vydání. Praha: C.
H. Beck, 2009, str. 1199).”

Paní K. proti takovému postupu brojila a velmi nás zaujala odpověď, kterou na svou žádost o povolení telefonního kontaktu se svým partnerem obdržela:

Dobrý den,
 
v návaznosti na Vámi zaslaný email, který byl dne XX. XX. 2022 doručen na sekretariát Věznice xxx, Vám z pověření 1. zástupce ředitele věznice plk. xxx. xxxx xxxxxx. zasílám následující informace:
 
„Celá věc byla velmi citlivě a důsledně posouzena, kdy jsem na samém konci dospěl k závěru, z něhož jsem učinil rozhodnutí, které spočívá v nepovolení telefonního kontaktu mezi Vámi a osobou, kterou ve svém dotazu zmiňujete. Své rozhodnutí Vám však nemusím a nebudu zdůvodňovat.
Závěrem dodávám, že tuto věc z mé strany vůči Vám beru za vyřízenou.  Na případné Vaše další dotazy či výhružky v podobě stížností, nebudu brát zřetel.
 
S pozdravem
 
Rada
v z. xxxxxxxx xxxxxx
zástupce ředitele Věznice xxxxx“

Spolek Šalamoun měl za to, že Vězeňská služba s ohledem na nález Ústavního soudu II. ÚS 955/18 výklad „osoby blízké“ doživotně pochopila, což se zjevně nestalo. Daleko horší je však argumentace zástupce ředitele věznice, která je nejen nepřezkoumatelná, ale projevem naprosté zlovůle. Postup, že stížnost nad takovým postupem je považována za výhrůžku, je zcela neakceptovatelný.

Vítejte v právním státě.

Spolek Šalamoun



Napsat komentář